Jak mohou energetická společenství v České republice přejít z rané „startupové“ fáze k dlouhodobé finanční stabilitě? Tato otázka se stala hlavním tématem nedávného kulatého stolu pořádaného Unií komunitní energetiky (UKEN), který spojil zástupce energetických společenství, obcí, odborníků na financování i tvůrců politik. Diskuse nepřinesla pouze mezinárodní inspiraci, ale také realistické zhodnocení ekonomických, legislativních a technických překážek, které dnes rozvoj komunitní energetiky v Česku brzdí.

Závěry kulatého stolu přitom úzce souvisejí s výsledky nedávné odborné case study o českých energetických společenstvích, která prokázala, že technické nastavení sdílení – zejména volba alokačního klíče – je jedním z klíčových faktorů ekonomické úspěšnosti (Saman & Radil, 2025)  . Tato témata jsou navíc zásadní i pro projekt NRGCOM, jehož cílem je podpořit vznik stabilních a dlouhodobě udržitelných energetických komunit v celém Podunají.

Setkání zahájil mezinárodní příklad z Bavorska. Norbert Zösch ze Stadtwerk Haßfurt představil komunitní energetický model, který kombinuje fotovoltaiku, větrné elektrárny i bioplyn, bateriové úložiště a využití přebytků k výrobě vodíku. Díky této diverzifikaci společenství dosáhlo v roce 2023 trojnásobného přebytku výroby. Jak Zösch zdůraznil, dlouhodobě úspěšný model stojí na důvěře místních obyvatel a jejich možnosti přímo investovat do projektů, které přinášejí environmentální i ekonomické přínosy.

České příklady na kulatém stolu ukázaly, že přestože zájem o komunitní energetiku rychle roste, společenství narážejí na významné překážky. Energetické družstvo Hotař představilo plán lokálního mikrogridu propojujícího veřejné budovy, kogenerační jednotku a sdílenou elektromobilitu. Přestože jde o ekonomicky slibný projekt, výrazně jej omezuje současná regulace: česká legislativa povoluje pouze statický alokační klíč, který nedokáže pružně rozdělovat elektřinu podle reálné okamžité spotřeby. Tento problém potvrzuje také akademická studie, která ukazuje, že i při iterativních výpočtech statický klíč často vede k nevyužitým přebytkům výroby, místo aby optimalizoval přínosy pro jednotlivé členy (Saman & Radil, 2025, s. 38–39)  . Studie navíc zdůrazňuje, že dynamické či hybridní metody, běžné v některých evropských zemích, výrazně zvyšují efektivitu a spravedlnost sdílení energie, protože energii přidělují těm odběrným místům, která ji v daném okamžiku skutečně potřebují (Saman & Radil, 2025, s. 38)  .

Dalším prezentovaným příkladem byla Energetika Liberec, která připravuje rozsáhlý rozvoj fotovoltaických zdrojů a infrastruktury pro elektromobilitu. Společenství však upozornilo, že některé dotační programy – včetně nedávno vyhlášeného KOMUNERG – jsou pro něj z technických důvodů obtížně dostupné, například kvůli podmínce nasdílení 60 % denní spotřeby.

Model postupného rozvoje ukázal ENERKOM Slovácko, který sdružuje více než stovku členů a přes 600 kWp instalovaného výkonu. Společenství připravuje komunitní bateriové úložiště napojené na novou dobíjecí stanici budovanou ve spolupráci s distributorem E.ON. Projekt má být financován z programů KOMUNERG a RES 4+ a do budoucna plánuje zapojení členů s bioplynovými a malými vodními zdroji.

Financování bylo jedním z ústředních témat celého setkání. Státní fond životního prostředí představil program KOMUNERG, který kombinuje dotaci s výhodným úvěrem a má pomoci nastartovat první investiční projekty energetických společenství. Jak zdůraznil Ivo Marcin, program nemá ambici pokrýt veškeré potřeby komunitní energetiky – jeho cílem je vytvořit odrazový můstek pro první větší investice. Tento závěr odpovídá i analýze společnosti Enviros, podle níž banky v současnosti vnímají energetická společenství jako riziková kvůli proměnlivé členské základně, nejistému cashflow a neziskové právní formě. Přístup ke komerčním úvěrům je proto stále omezený.

Diskuse ukázala, že klíčové bude dovést projekty z počáteční fáze do stavu ekonomické stability. Energetická společenství se potýkají s vysokými počátečními investicemi, složitými procesy připojování zdrojů a omezenými možnostmi sdílení. Počáteční výnosy často sotva pokryjí provozní náklady, což brání tvorbě rezerv pro budoucí rozvoj. Mezi navržená řešení patřily dlouhodobé smlouvy PPA, větší zapojení členů do financování projektů nebo regulatorní úpravy lépe zohledňující přínos komunit k menší zátěži distribuční sítě.

Zmiňovaná odborná studie navíc připomíná, že sdílení elektřiny pokrývá pouze komoditní část ceny, zatímco distribuční poplatky nelze sdílením obejít, pokud společenství neprovozuje vlastní distribuční síť (Saman & Radil, 2025, s. 40)  . Proto sdílení energie není vhodné pro každou obec či skupinu – nejlépe funguje tam, kde se dobře doplňuje profil výroby a spotřeby a kde lze realisticky vyvážit investiční náklady s očekávanými výnosy.

Závěrem Ondřej Pašek z UKEN připomněl, že energetická společenství přinášejí širokou škálu přínosů: od výroby čisté energie přes služby mobility až po podporu lokální stability distribuční sítě. Současná situace je sice složitá, ale mnoho bariér lze překonat – ať už cílenou finanční podporou, zlepšováním funkcí Energetického datového centra nebo inovacemi v samotném technickém nastavení sdílení elektřiny.

Poučení z case study i zkušenosti z kulatého stolu ukazují, že úspěch komunitní energetiky v Česku nebude záviset pouze na legislativě a dotacích, ale i na schopnosti zavést efektivní, spravedlivé a technicky robustní modely sdílení energie. Právě na podporu těchto podmínek cílí také mezinárodní projekt NRGCOM, který pomáhá vytvářet prostředí umožňující komunitám v Podunají přecházet od pilotních projektů k dlouhodobě udržitelnému fungování.